Libišácká ťapka

Jak to začalo

.....odešel nám do psího nebíčka ve věku 15,5 roku věrný kamarád a člen rodiny jezevčík Matýsek.

Všichni to znáte, najednou nebyl kolem nás, při návratu z práce nás nevítal, zkrátka nám bylo smutno. Takže další pejsek? No bylo to rozhodování. Nakonec nám přišla rada od našeho veterináře - podpořte české plemeno. Chtěli jsme klidného hodného pejska na stáří. Tak jsme si pořídili Českého strakáče, pro změnu holčičku. Ale jen tak na mazlení, žádné výstavy, žádné soutěžení. To jsme samozřejmě i řekli našemu chovateli panu Šupkovi, majiteli CHS Ze Zlatého Lankastru (nyní naše velká rodina).

Proti jezevčíkovi, který měl krátké nožičky, to byl propastný rozdíl. Žádná výška pro naši holčičku nebyla dost vysoká. Zkrátka puberta byla náročná, styděli jsme se zavolat našemu chovateli, že nejsme schopní zvládnout jednu strakatou holku.........ale zvládli jsme to. Dokonce i první výstavu, kde se opravdu moc líbila a pak i bonitaci. A hlavně jsme začali potkávat majitele strakáčů, převážně bezva lidi (až na výjimku) a výstavy nám dávaly možnost se s príma lidmi a krásnými strakáči potkávat.

Budeme mít 1x štěňátka - to stačí, aby se zklidnila, jsme si říkali. Nebudeme žádat o CHS. Zrození "Déček ze Zlatého Lankastru" byl opravdu zázrak přírody. Byl to zážitek, jak ta moudrá matka příroda napoví feně co má dělat a jak se má postarat o ta čilá miminka. Zvládla to úplně sama. Krásné dva měsíce s plyšáčky. Radost pro nás i naše vnoučky. Kam potom ta naše miminka půjdou? Zkrátka jsme rozšířili rodinu o další členy, majitele Anežčiných miminek.......

......a teď Anežka čeká druhá miminka, ale to už v naší CHS Libišácká ťapka.